Story

Pravda o McDonald´s!!!

30. october 2009 at 21:51

CO JE ŠPATNÉHO NA McDONALD'S?

Příklady kauz spojených s McDonald's, které proběhly v posledních letech:
  • masové protesty francouzských farmářů, včetně demonstrace 30 000 lidí
  • protesty na Olympiádě v Sydney 2000 proti masovému používání mrazicích chemikálií způsobujících globální oteplování
  • nejdelší soudní proces v dějinách Velké Británie zvaný "McLibel" (McPomluva). Dva aktivisté Greenpeace byli obžalováni za pomluvu, protože ve svých letácích obviňovali McDonald's. Přestože spor prohráli, soud uznal, že společnost nese spoluvinu na krutostech vůči zvířatům, platí svým zaměstnancům málo a využívá v reklamě děti.
  • McDonald's vyplatil 10 milionu dolarů za účelem stažení žaloby, kterou na něho podali vegetariáni a američtí hinduisté. Lživě vydával hranolky za vegetariánské jídlo, když neuvedl, že k jejich přípravě používá olej s přídavkem hovězích prvků (Lidové noviny 5.6.2002)
  • soudní proces proti americkým rychloobslužným řetězcům McDonald's, KFC, Burger King jménem milionů zákazníku oklamaných systematickou a neetickou reklamou na nezdravé výrobky,vedoucí k obezitě, srdečním nemocem a řadě dalších vážných zdravotních problémů
  • úžas paní Ortegové z USA, která v domnění, že koupila pro rodinu chutný oběd, objevila mezi kuřecími křidélky i jednu osmaženou slepičí hlavu (Lidové noviny, Washington Post 1.12.2000)
  • americký generální ředitel přiznal, že rok 2001 byl "nejbohatší na problémy" v 47-leté historii McDonald's. Nedávné postupné propady v globálních ziscích (BBC News 19.4.2002) vedoucí k uzavření mnoha obchodů (např. třetiny v Turecku).
CO JE TAK NEZDRAVÉHO NA JÍDLE OD MCDONALD'S?
Strava bohatá na tuk, cukr, živočišné produkty a sůl a naopak chudá na vlákninu, vitamíny a minerály - což popisuje průměrné jídlo u McDonald's - je spojována s rakovinou prsu, střev a nemocemi srdce. Hamburgery, hranolky, kola, mléčné koktejly atp., rozhodně nejsou užitečnou a výživnou součástí stravy. Pokud si dopřejete cheeseburger s hranolky a salátem dostanete do těla tolik tuku, že pokud nechcete ztloustnout, tak po celý zbytek dne již nesmíte sníst nic jiného.
NIČENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Tropické deštné pralesy, tzv. plíce planety, jsou rychlým tempem káceny či vypalovány, aby tak vznikly nové pastviny pro dobytek. Během 7 let se půda stává neúrodnou a dochází k erozi a úbytku vodních zdrojů. Celkově jedna miliarda lidí je závislá na vodě vytékající z těchto lesů, které vsakují deště a postupně ji propouštějí. Hladomor v Etiopii a Súdánu je přinejmenším částečně způsoben nekontrolovaným odlesňováním. V Amazonii - kde je teď okolo 100 000 farem skotu - se prudké deště řinou skrze bezstromé údolí, erodují přitom zemi a odplavují půdu. Pustá země, vysušená tropickým sluncem, se stává pro zemědělství nepoužitelnou. Bylo odhadnuto, že takovéto ničení způsobuje vyhynutí přinejmenším jednoho druhu zvířat, rostlin nebo hmyzu každých několik hodin.Využívání zemědělské půdy nadnárodními společnostmi a jejich dodavateli, nutí místní lidi, aby se stěhovali dále do jiných oblastí a káceli další stromy.
McDonald je největší spotřebitel hovězího na světě. Metan vyprodukovaný hovězím dobytkem chovaným pro potravinový průmysl má velký podíl na globálním oteplování. Moderní intenzivní zemědělství je založeno na přemíře používání chemikálií, které ničí životní prostředí.
McDonald's každý rok použije tisíce tun ne nezbytně nutného balení, přičemž většina pak končí jako odpadky zaplavující ulice nebo znečišťující zemi. Přestože McDonald's říká, že používá recyklovaný papír, tak je ročně zapotřebí 1300km2 lesa na zásobování papírem na nové obaly.
Jednotlivé komponenty obalů a produktů jsou pěstovány a vyráběny v různých částech Evropy. To znamená, že kamiony musí ujet tisíce zbytečných kilometrů, přičemž náklady na zničené ovzduší a silnice nenese zadavatel dopravy ani přepravce, ale každý obyvatel státu, tedy každý z nás.
OKRÁDÁNÍ CHUDÝCH
Mnoho úrodné půdy v chudých zemích je využito jako pastviny, nebo na pěstování krmiva pro dobytek, který je sněden v bohatých státech. Místní hladovějící lidé pak nemohou tuto půdu využít pro pěstování základních plodin nutných k přežití. 7 milionů tun zrní skrmeno hospodářskými zvířaty vyprodukuje pouze 1 milion tun masa a vedlejších výrobků.

ZABÍJENÍ ZVÍŘAT

Jídelní lístek u McDonald's je založen na mase. Každý den jsou po celém světě prodány miliony hamburgerů. To znamená nepřetržitou porážku zvířat narozených pouze proto, aby se staly náplní housek McDonald's. Některá z nich - hlavně kuřata a prasata - stráví své životy v umělých podmínkách obrovských velkochovů, bez přístupu čerstvého vzduchu, slunečního světla a svobody pohybu. Jejich smrt je krvavá a barbarská. V ČR masný průmysl každoročně zabije 4 miliony prasat, 28 mil. kuřat a 1,6 mil. kusů dobytka (www.ohz.cz). Často se říká, že po navštívení jatek, se lidem zvedá žaludek při pomyšlení na snězení masa. Kolik z nás by bylo schopno pracovat na jatkách a zabíjet zvířata, která jíme?

CO MŮŽETE UDĚLAT

Proč se nezapojit do boje za lepší život? Informace v tomto blogu jsou jen střípkem mozaiky informací o utrpení lidí, zvířat a planety, o kterém média nemluví. Naší snahou by mělo být se na tomto nepodílet. Nejjednodušší způsob je začít sám/sama u sebe, například omezením či odmítnutím masa, tříděním odpadu, preferováním hromadné nad individuální dopravou, atp.
DOUFÁM ŽE VÁS PŘEŠLA CHUŤ....



Zdroj: WWW

Snehové vločky

30. july 2009 at 23:52
Cez okno pozorujem, ako vločky snehu zahaľujú celý vonkajší svet. Vždy som rada pozorovala sneženie, pripadalo mi to také tajomné a nádherne. Ale tento rok sa mi iba slzy po lícach kotúľajú. Chcem sa smiať ako pred rokmi, snívať o budúcnosti a tajne dúfať, že sa raz objaví princ na bielom koni, niekde tam, medzi tými vločkami. Teraz je však všetko úplne iné.
Moje sny sa roztopili ako spomínané snehové vločky. A však tie sa každým rokom vracajú, ale moje sny nie a nie znova prísť.
Práve som sfukovala šestnásť sviečok z narodeninovej torty, keď som si priala tajné želanie. Chcela som stretnúť naozajstnú lásku. Bolo to také tuctové želanie, ale najviac som po ňom túžila. Dovtedy som zaľúbená ešte nebola. Samozrejme som mala pár objavov, ale môj záujem o nich opadol po niekoľkých týždňoch, niekedy aj dňoch. Čím som bola staršia, tým som pomaly prestávala veriť na lásku. Tá sa odohráva iba vo filmoch a knihách. Teda tá láska, ktorá sa končí happy endom. Ale v jedno upršané septembrové vyučovanie sa otvorili dvere triedy a k nám vstúpil nový žiak. Ani neviem čím, ale čosi ma na ňom zaujalo. Nebol to vyslovený krásavec, ale mal v sebe akúsi iskru. Keďže som práve sedela sama, pochopiteľne ho učiteľka posadila ku mne. Vôbec som neprotestovala, bolo to také spestrenie. Pomaly sme sa začali "oťukávať". Po vyučovaní sme zašli do cukrárne, aby sme pokračovali v našom rozhovore. Boli z nás naozaj veľmi dobrí priatelia. Takto to pokračovalo asi tak dva mesiace, ale potom sa to začalo meniť. V jeho prítomnosti mi začalo biť srdce na poplach, pri každom jeho dotyku som sa vo vnútri akoby triasla. Taký pocit som ešte nikdy nezažila, ale musím povedať, že bol úžasný. Už mi nestačilo iba priateľstvo a tak som sa rozhodla, že mu všetko poviem. Netrpezlivo som čakala v cukrárni, kde sme sa mali stretnúť a v duchu si opakovala, ako mu to poviem. Keď som ho zbadala vo dverách, krvný tlak sa mi zvýšil o sto percent a to nehovorím o tom, keď si sadol. Povedala som si, že najlepšie bude, ak mu to poviem na rovinu. Horko- ťažko som zo seba dostala tie slová, že pre mňa znamená viac ako kamarát a asi som sa do neho zaľúbila. Čakala som, ako zareaguje, ale on sa iba zdvihol a odišiel. Tak toto som od neho nečakala. Spontánne som sa za ním rozbehla. Kričala som, ale on sa nezastavil, naopak, zrýchlil. Keď som sa pred neho postavila a poprosila ho, aby mi to vysvetlil, povedal, aby som ho nechala odísť. Ostala som stáť v strede chodníka, sama, iba snehové vločky mi robili spoločnosť. Nezmohla som sa na nič iné okrem plaču. Nechápala som, prečo sa takto zachoval. Nasledujúce dni boli niečo strašné. Nemohla som ísť do školy a robiť, že sa nič nestalo, tak som ostala doma ležať. Ani nebolo ťažké presvedčiť mamu, aby ma nechala doma, pretože som skutočne vyzerala strašne. Kruhy pod očami, pretože som vôbec nemohla spať a červený nos, lebo som nevedela prestať plakať. On však do školy neprišiel už vôbec. Dopočula som sa, že prestúpil na inú školu. Teraz som ho úplne stratila, už ho nemám ani ako kamaráta. Prešli Vianoce, Silvester a ja som bola stále ako bez života. Často som sedávala pri okne a pozorovala sneženie a predstavovala si, ako raz príde a pod snehovými vločkami mi sľúbi, že ma bude vždy ľúbiť. Nastal deň, ktorého som sa obávala, Valentín. Stála som ako obvykle na autobusovej zastávke, keď v tom niekto zozadu prišiel a svojimi rukami mi prikryl oči. Cítila som, že to bol on, srdce mi začalo biť, ale rozum mi hovoril, že to nie je možné. S veľkou nádejou som sa pomaly otočila... a stál tam on! Nestihla som ani nič povedať, lebo ma pritiahol k sebe a vtisol mi pusu. Potom sa mi pozrel do očí a pobozkal ma. Nemohla som tomu uveriť! Bolo to ako v mojich snoch. Stáli sme tam, bozkávali sa a snehové vločky sa nám roztápali na našich tvárach. Strašne sa mi ospravedlňoval za jeho správanie a sľúbil, že mi všetko vysvetlí, ale až zajtra, aby nepokazil tento pekný deň. Ja som bola ako v siedmom nebi, takže som momentálne ani vysvetlenie nepožadovala. Navrhla som mu, či nezájdeme ku mne, pretože rodičia išli na nejakú zábavu a tak skoro sa určite nevrátia. Spravili sme si teplý čaj, aby sme sa zohriali. Na to, čo nasledovalo potom, nikdy nezabudnem. Presunuli sme sa do mojej izby, kde mi rukami zašiel pod tričko, a keď videl, že neprotestujem, vyzliekol mi ho. Keď mi rozopínal podprsenku, zašla som mu rukou do vlasov a nežne ho bozkávala na krku. O chvíľu ani on nemal tričko, padli sme na posteľ, kde som ho bozkávala postupne nižšie a nižšie. Zreteľne bolo počuť jeho zrýchlený dych. Zastavila som sa až pri zipse, ktorý som rozopla a on mi pomohol pri vyzliekaní jeho nohavíc, ale hneď potom sa otočil a teraz bol hore on a mal všetko vo svojich rukách. Jemne a zároveň vášnivo ma bozkával pričom mi hladil moje prsia. Následne prešiel ústami nižšie a ja som bola čím ďalej viac vzrušená. Nezastavil sa ani pri nohaviciach, ktoré mi šikovne vyzliekol, ba ani pri nohavičkách. Zašiel mi pod ne ústami a ja som
pocítila ako mi celým telom prebehla vlna vzrušenia. Potichu sa ma opýtal, či to chcem a ja som sa zmohla iba na prikývnutie. Čakala som, aké to bude. Keď do mňa jemne vnikol, pozeral sa mi priamo do očí a ja som necítila skoro žiadnu bolesť. Bolo to nádherné, cítiť ako sme sa spojili a pritom sa mu pozerať do očí, z ktorých som videla, že je rovnako šťastný ako ja. Keď bolo po všetkom, musela som sa s ním, bohužiaľ, rozlúčiť. Rozlúčili sme sa dlhým bozkom. Ďalší deň sme sa stretli a on trval na tom, že mi musí niečo povedať. To, čo mi povedal, bol pre mňa taký šok, že sa z neho spamätávam dodnes. Tú vetu počujem v mojej hlave neustále a neviem ju vymazať. V jeho očiach bolo vidieť slzy, keď mi oznámil, že...že má leukémiu, ktorá sa môže kedykoľvek zhoršiť. Vraj preto so mnou prerušil kontakt, nechcel mi ublížiť, ale nakoniec to bolo silnejšie ako on a musel sa vrátiť. Poprosil ma, aby som ho neľutovala a pomohla mu užiť si čas, ktorý mu zostáva. Chcel ho prežiť ako zdravý človek. Naozaj som sa snažila, ale bolo to ťažké. Čakať, kedy mi zazvoní telefón a niekto mi oznámi, že jeho stav sa zhoršil. Naše šťastie netrvalo ani štyri mesiace. Blížil sa koniec školského roka a my sme sa tešili, ako prežijeme leto spoločne. Všetky naše plány však prekazil jeden jediný telefonát. Práve som mala matiku, keď mi v tom zazvonil mobil. Nie je dovolené volať cez hodinu, ale aj tak som to zdvihla. Mala som akési tušenie, že to musím zdvihnúť aj napriek tomu, že to bude nepríjemné. Zrejme to bola ženská intuícia. Boli to jeho rodičia. Vraj sa jeho stav zhoršil a vyzerá to zle. Zdvihla som sa a bez odôvodnenia vybehla z triedy. So slzami som prišla za ním, ale on sa iba usmial a povedal, že všetko bude v poriadku. Ja som však vedela, že to nie je pravda. Lekári mu dávali nanajvýš dva týždne. Bola som pri ňom každučičký deň, niekedy som ostala aj cez noc. Naši mi dovolili vynechať občas školu, lebo vedeli, že každý deň môže byť posledný. Mala som toľko starostí, že som úplne zabudla na to, že som mala už dávno dostať menštruáciu, ale stále nič. Jedného dňa som sa rozhodla, že pochybnostiam spravím koniec a zašla som do nemocničnej lekárne a kúpila si tehotenský test. S maličkou dušičkou som si ho spravila a potom som čakala na výsledok. Tie minúty mi pripadali ako hodiny. Konečne nastal ten správny čas. Vlastne som ani nevedela, či chcem, aby bol pozitívny alebo negatívny. Keď som sa pozrela na ten test, nemohla som veriť vlastným očiam. To nie je možné! Budeme mať bábätko. Neviem, čo by som spravila za normálnych okolností, ale teraz som si istá, že si to dieťatko nechám, lebo to bude naše dieťa. Moje a Lukášove. Keď som sa vracala do jeho izby rozhodnutá, že mu poviem o našom bábätku, boli pri ňom jeho rodičia. Slzy v ich očiach naznačovali, že niečo nie je v poriadku. Sadla som si k nemu, chytila ho za ruku a oznámila mu tú novinu. Na jeho radosť a úsmev sa nedá zabudnúť. Pevne mi stisol ruku, zahľadel sa mi do očí a povedal, že ma strašne ľúbi a to bábätko jeho lásku ešte viac upevnilo. Bola som šťastná, aj keď som vedela, že to nebude vôbec ľahké, mať dieťa v sedemnástich. V noci som sa išla domov vyspať. Ráno som však okamžite letela do nemocnice. Keď som otvorila dvere na Lukášovej izby, posteľ bola prázdna. Vo vnútri som cítila, že sa stalo to najhoršie. S plačom som vletela do sesterskej miestnosti a tam mi oznámili niečo, čo ma úplne položilo. Zomrel... Dnes o tretej ráno. Nebola som schopná jediného slova. Jednu jedinú noc som ostala na noc doma a práve vtedy sa to musela stať. Neviem, či si niekedy odpustím, že som nebola v poslednej sekunde pri ňom, nedržala ho za ruku a neodprevadila ho na iný svet. Na chodbe som stretla jeho mamu, ktorá mi odovzdala list, ktorý jej vraj Lukáš nadiktoval v noci, lebo tušil, že je koniec. Sadla som si na lavičku a začala som čítať:
Ty vieš, ako som ťa miloval. Teraz však musíš byť veľmi silná, zdvihnúť hlavu hore a ísť ďalej, lebo život sa nekončí, naopak, začína nová kapitola. Naše dieťatko ťa potrebuje, buď vždy pri ňom a stále mu vravievaj, že som ho strašne ľúbil a vždy ho aj ľúbiť budem, aj keď som odišiel skôr, ako som ho mohol objať, pobozkať, pohladkať. Nedovoľ, aby ti ho ktokoľvek zobral a bráň ho, aj keby si musela peklom prejsť, pretože ono je to, čo sa zrodilo z našej lásky a aspoň prostredníctvom neho budeš ty stále so mnou a ja stále s tebou. Keď budeš smutná a nebudeš vedieť čo ďalej, tak sa na neho pozrieš a zistíš, že naša láska bola na niečo dobrá. Ja viem, že ty to dokážeš... Daj si retiazku, ktorá je v obálke na krk teraz a nikdy ju nedávaj dole, nech vždy, keď sa jej dotkneš pocítiš moju lásku. V zime ti budem pravidelne posielať z neba snehové vločky, tak ich nechaj na tvoje pery padať, aby si moje bozky cítila. Pre teba, láska moja, som sa narodil, pre teba som žil a pre teba aj zomriem, ale naposledy ti chcem povedať, ako som ťa miloval a navždy aj milovať budem.
Prešli sotva štyri mesiace, ale ja stále cítim v srdiečku veľkú bolesť. Stále som sa s jeho smrťou nevyrovnala a asi sa s ňou nevyrovnám nikdy. Neustále hľadím z okna na vločky a cítim, že je niekde, kde sa na mňa pozerá a stráži mňa, aj malého Lukáška, ktorý sa má narodiť 14. februára. Práve v ten deň sa začala naša láska. Malý Lukáško ma kopne a tým mi pripomenie, že sa musím poponáhľať, pretože už je veľa hodín a mala by som už vyraziť. Podídem k jeho hrobu, na ktorom je vytesaná veľká snehová vločka, pretože vločky sprevádzali celú našu lásku, a slzy mi opäť tečú prúdom. Chodím sem každú voľnú chvíľu. Iba tam stojím, spomínam na tie šťastné časy, pričom mi na pery padajú vločky a v tom si spomeniem na jeho vetu: V zime ti budem pravidelne posielať z neba snehové vločky, tak ich nechaj na tvoje pery padať, aby si moje bozky cítila.

Tak toto je úplne krásny príbeh.Plakala som ako malá:(.....

Rozlučovací večírek

25. june 2009 at 14:16
Slavnostní večer, rozlučovací večírek, moře úspěchů, radosti. U okna stojí dívka v bílých šatech. Ani trochu si nevšímala radosti kolem sebe. Obrátila se k oknu a dívá se na tmu za nimi.
Přistoupil jsem k ní a zeptal se:
"Proč jsi tak smutná? Někdo ti ublížil?
"Ne" odpověděla ona a hořce se rozplakala.
"Stalo se nějaké neštěstí?"
Přikývla a řekla: "Mně už nemůže nikdo pomoci." Slzy se opět kutálejí po jejím obličeji. Potom se na mě podívala, zamyslela se a řekla: "Ale tobě to povím, jestli mě chceš vyslechnout. Ale pár slovy to říct nemohu."
Jmenuji se Lenka. Když jsme se přistěhovali do tohoto města, neměla jsem žádné kamarády a proto jsem všude chodila sama. Bylo mi 15 let. A jednou takhle sedím na lavičce a čtu knihu. Najednou mě někdo bolestně udeřil do kolena. Chytla jsem se za nohu a zvedla oči. Kousek ode mne stál chlapec a usmíval se. Já jsem si tenkrát myslela, jak je hloupé udělat někomu bolest a ještě se tomu smát. "A víš, co teď? Seznámíme se" řekl a natáhl ke mně ruku. Vstala jsem a šla k bráně parku.
"Dobře, nezlob se na mě. Nechtěl jsem ti ublížit! To já jen tak."
Večer, když jsem šla spát, vzpomněla jsem si na něho. Byl takový zvláštní. Postupně jsem na něj zapomínala, protože jsem byla u babičky. Vrátila jsem se pár dnů před koncem prázdnin. Jdu do školy a najednou slyším: "Lenko!" Myslela jsem, že to je na někoho jiného, protože já tady nikoho neznám. Ani jsem se neotočila a šla dál. Najednou mě někdo chytl za rameno. Otočila jsem se a nevěřila svým očím. Byl to ON!
"Ahoj. Já tě všude hledal, kde jsi byla?"
"Proč?" řekla jsem. "Zapomněli jsme se seznámit. Marek" natáhl ruku "Lenka"
"Jsem moc rád, že jsme se seznámili. Půjdem spolu do školy?" Tak začalo naše přátelství. Chránil mě jako kamarádku. Čekal na mě před školou, i když jsem měla delší vyučování. Byl velmi dobrým kamarádem. Zdál se mi ze všech nejlepší. Po tuto dobu jsem k němu necítila víc, než kamarádství. Od té doby uplynuly 2 roky. Já jsem vyšla ze školy. Po devítce jsme se rozhodli, že půjdeme studovat. Šly dny, týdny, běžely měsíce a postupně jsem k němu začala cítit víc než kamarádství. Blížil se Nový rok a my se rozhodli, že jej oslavíme spolu.
"Víš co? Půjdeme ke mně." "Ve dvou?" zeptala jsem se. "Copak je na tom něco špatného?" "Kdo bude ještě u vás doma?" "Rodiče, ale my budeme u mě v pokojíku a nikdo nás nebude rušit." Nový rok jsme tedy oslavili u Marka. Bylo mi s ním krásně. V pokojíku byl malej stromeček. "Ten je pro tebe!" řekl a pousmíval se … Takový laskavý, milý a příjemný.
"Lenko, já … já … tě mám rád!"
"Marku, já tebe taky! Všechno jsem nepochopila. "Nezlob se na mě". "Ovšem, že ne. Já ti přece věřím a teď budeme slavit Nový rok, nebudeme smutní. Vždyť máme všechno před sebou."
Tento večer jsme opravdu byli šťastní. Myslím na to i teď, netrvalo to dlouho. Jednou jsme byli na oslavě narozenin a vraceli se domů. Marek mě doprovodil. Vešli jsme do chodby a Marek mě políbil. Dodnes vzpomínám na ten polibek. Potom jsme se rozešli. Na druhý den nebyl Marek ve škole. Moc jsem se bála. Marek mi vždycky řekl, kdy nepřijde do školy. Jen tak tak jsem se dočkala zvonění a utíkala k němu domů. Otevřela mi jeho matka. Její oči byly napuchlé od pláče. Hned jsem poznala, že se něco stalo. "Co je s Markem?"
"Upokoj se, děvenko. Marek je v nemocnici a teď je mu moc špatně. Našli ho u našeho domu. Měl pět bodných ran."
Slyšela jsem, jak mi přikazovala, abych na to nemyslela. Nepamatuji se, jak jsem se dostala domů. Potom někdo zazvonil. Byla to jeho matka. Chudák, sotva stála na nohou.
"Co je s Markem, je mu hůř?"
Přerušila mě: " Oblékni se a upokoj. Markovi je moc zle. Chce tě vidět!" Nevím, jak jsem se dostala do nemocnice. Přivedli mě k němu.
"Marku, slyšíš mě?"
"Leničko moje milá", zašeptal. Nemohla jsem udržet slzy. "Ne, nesmíš plakat, hlupáčku. Můj život potrvá pár minut a já chci ty poslední minuty prožít s tebou." "Co to povídáš? Ne, ne ty nesmíš umřít. Vždyť já tě mám ráda, Marku!" "Opravdu?"
Začal těžce dýchat a na čele mu začal vyskakovat pot. "A teď mě polib. To bude náš poslední polibek. Vezmi si tento dopis a přečti si ho u mého hrobu." Mráz mi přejel po zádech. Naklonila jsem se a políbila na studené rty. Něco jako úsměv se objevilo na jeho tváři a on ztratil vědomí. Najednou přiskočili doktoři. Vzali mě za ruku.
"Zachraňte ho, vždyť vy můžete všechno, no co … proč? Podívala jsem se na jeho obličej. Byly na něm modré skvrny. Víc jsem nemohla vydržet. Zamžilo se mi před očima a ztratila jsem vědomí. Uslyšela jsem křik. Podívala jsem se na jeho matku. Ruce a rty se jí třásly. Pro mě i pro ni to bylo moc těžké. Sama nevím, jak jsem to mohla vydržet. Pohřbili ho za 3 dny. V den jeho pohřbu jsem koupila květiny. Byl to můj poslední dárek na rozloučenou. U hrobu se všichni rozestoupili a já viděla Markovu tvář. Ležel, jako by chtěl říct: "Ahoj Lenko." Jako ve snu jsem k němu přistoupila a položila jsem na jeho tělo květiny. Podívala jsem se na jeho matku. Stála jako stín, její oči byly upřené na syna. Potom začala hrát hudba. Jeho rakev začali spouštět do jámy. Začala jsem hrozně křičet. V tu chvíli jsem se setkala s pohledem jeho matky. Jako šílená se vrhla k jeho hrobu. Nějakej muž jí zadržel. Byl to Markův otec. Jak zestárnul za ty 3 dny. Markova matka křičela. Potom rakev zavírali. Vrhla jsem se tam, ale zadrželi mě. Spustili ho a zasypali. Spolu s ním zůstaly moje květiny.
Lenka se ke mně obrátila a podala mi dopis, který jí dal Marek před smrtí.
Začal jsem číst:
Milá Lenko!
Vždyť ty víš, jak tě mám rád. Jako kytičku, kterou najdu jen jednou v životě. Vím, jak ti bude těžko, ale ve jménu našeho přátelství Tě prosím, abys byla klidná a věřím, že to bude mé první a poslední přání. Lásko, chci být s tebou. Nevím z čí viny jsem odešel, bodli mě zezadu. Jak kruté je umírat a nevědět proč a za co. Všechny mé myšlenky patří tobě. Vzpomínej na mě, jako na živého. Jak se mi snadno umírá, když vím, že jsi tu.
MILUJU TĚ, LENKO
NEZAPOMEŇ NA MĚ!
Tvůj Marek
Mlčel jsem, vrátil jí dopis a jen tak jsem udržel slzy: "Dnes je rozlučovací večírek a on tu není!!!" "Teď už víš příčinu mých slz." Najednou vykřikla "JÁ NA TEBE NEZAPOMENU!" a rychle vyběhla ven, utíkal jsem za ní, ale už bylo pozdě. Uslyšel jsem kvílení brzd. Ležela na zemi, postřelený pták, držící v ruce dopis. Její ústa se trochu usmívala a z nich utíkal úzký potůček krve. Přijel doktor, podíval se na ni a řekl: "KONEC, časná smrt. Bylo to hezké děvčátko." Podíval jsem se na ni a uviděl dopis v její ruce a z něho poslední větu:
NEZAPOMEŇ NA MĚ!

Rozlúčka...

1. may 2009 at 9:09
Bolo raz jedno úplne obyčajné 16 ročné dievča. Mala kamoški, rodinu a frajera. Bol pre ňu všetkým. Nevedela akoby by bez neho žila. Radšej na to ani nemyslela, že by sa raz náhodou rozišli. Vanessa sa strašne rada zabávala ako myslím, že každé dievča aj chalan. Milovala zábavu a Mišo zábavu taktiež miloval. Jedného dna Mišo ochorel a ona ho išla domov pozrieť. Bola s nim každý deň až po kým neuzdravel. Vravel, že je to len chrípka, ale nebol nachladnutý iba mal horúčku a bolela ho hlava. O niekoľko týždňov musel ísť do nemocnice, no nechcel jej povedať prečo. Ona ho tým nechcela príliš otravovať, tak sa veľa nevypytovala ale bola strašne zvedavá. Veď kto by nebol. Do nemocnice chodil každú chvíľu a bol slabý. Vanessa už niečo tušila, že všetko nie je ako má byť. Raz jej doktor povedal, že ma len oslabenú imunitu a preto chodí tak často do nemocnice. Konečne bola aspoň trošku kľudnejšia. V nemocnici bol raz Mišo 3 mesiace. Mali ho na druhy deň pustiť. Deň predtým ho prišla Vanessa pozrieť a povedala mu, že má preňho prekvapenie keď príde domov. Na druhý deň o 6 ráno jej zazvonil telefón. Volala jeho mama. Do rána zomrel, a povedala Vanesse, že jej niečo nechal a prinesie jej ho.Za pol hodinu došla, podala jej nejakú obálku a s plačom rýchlo odišla domov. Otvorila obálku a tam stálo:
Viem, že som ti veľakrát ublížil, viem ako veľmi ťa to bolelo ale teraz, teraz zomieram a viem, že už nebudem mat veľa času sa ti ospravedlniť a odčiniť moje skutky. Mám leukémiu. Viem, že to na mne spočiatku nebolo vidieť keď sme spolu boli vonku. No doma som ležal v bolestiach a kŕčoch. Ale nechcel som aby si sa trápila. Neostáva mi veľa čašu a viem, že môj život nebol práve najdokonalejší a ani ja som nebol najdokonalejší, ale veď predsa nikto nie je dokonalý. Ani ty ani ja a nikto iný. Ale ja som ťa považoval a vždy budem považovať za dokonalú. A vieš toľko som ti toho nestihol povedať, je to moja chyba lebo som ti to nepovedal skôr. Nikdy ti už nebudem môcť povedať, že ťa milujem, už nikdy nepôjdeme spolu von a nikdy sa už spolu nezasmejeme a dokonca sa už nikdy nepobozkáme. Ale iba na tomto svete. Ja ta počkám tam hore, ak sa tam dostanem. Ty určite áno, len sebou si nie som celkom istý. A keby sme sa hneď nestretli a ani v nebi by to nebolo možné, tak ja sa nevzdám a počkám si na teba. Možno ja budem v pekle a ty v nebi no budem ta stále milovať. Bude mi chýbať tvoj smiech, tvoje oči, tvoje vlasy a vlastne cela ty. Budeš mi chýbať ale raz sa stretneme. A keď bude pršať spomeň si na mňa, to budú moje slzy, ktoré chcú isť za tebou, a ktoré sa ťa chcú dotknúť. Aspoň oni keď už nie ja. Vyjdi von a nechaj padať kvapky dažďa na teba. Aspoň takto budem môcť byt chvíľu s tebou. A keď niekedy nebudeš vedieť ako isť ďalej, pozri sa do neba, pozri sa na opršané listy, na mokrú strechu a stromy a nájdeš odpoveď. Tá odpoveď bude vždy ukrytá v kvapkách dažďa. Možno si teraz hovoríš...... o čom to trepe??.......Teraz to možno nechápeš ale uvidíš, že časom pochopíš. Časom, všetko má svoj čas a miesto. Aj smrť. Musel som odísť teraz a tak sa stalo. A nikto to nemôže zmeniť. Dúfam, že na mňa nezabudneš. Lebo ja nikdy. No nechcem aby si zostala sama. Maj frajera ľúb znova, no nikdy na mňa nezabudni...

Jossie a Tom

5. april 2009 at 13:53
Tak tento príbeh som nasla a velmi sa mi zapáčil, tak ho sem dávam:) Zdroj:http://stefkat.blog.cz/


Tak Tome...myslím že někdo zvonil!"..Zašeptala sem mezi polibkama..(byli sme už u Toma v pokoji..xD).."Noaco jeho to přestane bavit!"..Zašeptal a dál mě svlíkal..byl asi hezky nadrženej....
"Di otevřít!"..Zašeptala sem..už mě svlíkal...
"Ne nejdu!"....Někoho to ale obzlášt bavilo a pořád zvonil..tak sem Toma ze mě skopla......to byla rána..xD...
"Au!..tak jo!..Ani se nepohni!":.Řek....a šel otevřít..otevřel dveře a slišela sem strašněj piskot.....šla sem se ted akouknout a viděla sem Carol s Tomem jak se líbají!...Mě se hned vrhli slzy do očí...Vzala sem si všechni věci a hned sem utíkala pryč......"Jossie?..Tome co ta tady dělá?!"..Zasičela Carol...
"Joss sakra stůj!"..Křičel za mnou Tom..ale Carol ho chitla a nechtěla ho pustit...."Sakra pust mě ty huso!..Všechno si skazila!..nechápeš že tě už nechci?!..Chodil sem stebou jenom pro zábavu sakra!..Dej mi pokoj!"..Řek jí jenom..vyhodil jí z domu a utíkal za mnou...
"Joss prosím tě počkej ona se na mě vrhla a..."..Ječel na mě..
"Víš co?!..nech mě bejt!..Dej mi pokoj sakra!"..Zaječela sem zpátky a utíkala sem pryč..myslel si asi že du domů..ale já sem domů nešla..šla sem na moje místo...věděla sem o něm jenom já......
*********VEČER*********
Šla sem domů...a na štěstí Tom před mým barákem nebyl..tak sem šla dovnitř....
"Bože to byl den..."..zašeptala sem...si jenom tak pro sebe....
"Jo tak to byl!"..Ozvalo se za mnou....koukla sem se za sebe a viděla sem tam Toma...
"Tome sakra co tu děláš?...Jak si se sem dostal?!"..Řekla sem mu hnusně...
"Joss..to je jedno!....to s tou Carol ona....."..Nenechala sem ho doříct...
"Hele mě nemusíš nic vysvětlovat!..Vypadni!"..Řekla sem mu....
"Ne nevypadnu!"..Řek jenom..Netlačil mě na zed a ruce mi dal nad hlavu...
"Co chceš dělat?"...Nic neřekl...jenom propletl moje prsty s jeho a políbil mě..ale tak strašně jemě..krásně.....
"Pokračovat v čem nás ta kráva vyrušila!"......Zašeptal..
"Najednou je to kráva?!"..Jenom se usmál a zase mě políbil..chitil mě pod zadeček a já mu omotala nohy kolem pasu..takže mě vynesl do pokoje a zavřel dveře...."..Neboj..máma přijede až po zítří!"..Zašeptala sem...."Super!"..Řek a dál mě líbal...položil mě na postel....s rtů se přesunul na krk....měl studený ruce a když mi zajel pod tričko..celá sem se zatřásla...
"Co je?"..Zašeptal a kouk mi do očí...
"Nic..jenom studíš!"..Zašeptala sem......ten se jenom usmál a políbil mě....za několik vtěřin sme měli oba dole trika....fascinovaně...ano fascinovaně sem hleděla na jeho postavu....oni v tý sprše sem si nevšimla jak má krásný bříško....nasál se na můj krk odkud šel dolů..přes žlábek mezi prsama po bříšku až k pupíku...tam se na chvilku zastavil a hrál se sním....Já si to jenom užívala..jazykem kreslil vlhkou stopu až k mým kalhotám který rozepl a chtěl sundat...ale já mu to nepovolila...překulila sem ho pod sebe a políbila sem ho....nechtama sem ho škrábala na hrudi,pak sem se pustila na jeho krk..kde sem ho jemě kousala..a udělala sem mu taky cucflek..když sem mu sála kůži..Tom se otřásl...a já se jenom usmála.....opustila sem jeho krk a vydala se na objevnou cestu po jeho těle..líbala sme ho motýlími polibky...každou bradavku sem vzala jemě do zubů a přejížděla po ní jazykem...Tom už zavíral oči..asi slastí nebo nevím..a taky trošku víc dýchal..ale nesténal...pokračovala sem dolů...chvilku sem zůstala na jeho krásným bříšku který sem mapovala motýlími polibky.....pak sem šla níž....rozepla sem mu kalhoty ale nesundala sem je...líbala sem ho na podbříšku...a to Tom ze sebe vidal první..ale ůplně tichej sten...Kalhoty sem mu sundala a přejela sem mu po celkem napjatých boxerkách.......Tom se ale přetičil a tedkom sem byla já pod ním...Tom mě chvilku líbal a jeho ruce putovali pod mý záda aby mi mohl rozepnout podprsenku....ale nějak mu to nešlo..(Hh mám to totiž ve předu..xD)....
"Sakra kde je to blbý zapínaní?!"...Zaklel..já se začala smát..byl tak roztomileej...
"Tomí..ono je to ve předu!"..Zašeptala sem.."Aha"...Špitl jenom..a už to rozepínal......sundal mi jí a hodil někde dalekooo.....a tedka na mě kouk a zasněně mi koukal na prsa...
"Ehm..Tome?..coe?"...Asi sem se trochu červenala..
"Nic....heey..ty se červenáš?!"......
"Já?..Ne!"..
"Ale jo!"..
"Ale ne!"...To už nic neřek a nalepil se na mě...pak se přesunul na moje bradavky..s každou se hrál ale pět minut..a já myslela že zešílím..to co sem mu dělala já bylo oproti tomuhle nic........"Líbí se ti to?"..Zeptal se nadrženě...já si ho přitáhla a jazyk sem mu strčila snad až do krku..."Jo..líbilo!"..Řek si jako odpověd a pokračoval...On měl kalhoty už dolů..tak je sundal taky mě.....Líbal mě na pod bříšku a hladil mi stehna.....pomalu my sundával kalhotky.......a ty pak někde skončili u mojí podprsenky......líbal mě na vnitřních stranách stehen...........až sem cítila jeho jazyk ve mě.....jazykem mi dráždil klitoris a já myslela že bouchnu....
"Tome.."..Sténala sem jeho jméno...a strašně rychle sem dýchala....já ho překulila a on byl zase podemnou...sundala sem mu už dost napjatý boxerky....nejdřív sem ho trošku líbala..a taky sem ho škádlila.....pak sem ho vzala do pusy....dělala sem jako kdybych lízala zmrtlinu....a Tom byl slastí asi v jiný dymenzi..protože svíral v rukách prostěradlo..jako sem to před chvilkou dělala já...Pak mě pod sebe zase přetočil..(všímáte že se jenom otáčíme?..xD..)...nasadil si kondom...a vnikl do mě...já sykla slastí..a on taky....panna sem už nebyla ale tři roky.....začal se ve mě pohybovat.....pořád zrychloval ale nebylo to ono.."Tome..rychlejic..prosím!"...Zašeptala sem...Tom zrychlil...naše steny se rozlévali po celým pokoji..co..snad po celým domě.....Já se za chvilku udělala..a po mě Tom....Unaveně vedle mě padl...
"Uff..to byla jízda!"..Řekl.....udýchaně..
"Jo to byla!"..Řekla sem se smíchem....
"Dáme druhý kolo?!"..
"Tome ty hovado!".Řekla sem a migla sem ho pohlavě polštářem.....
"Coje?.já se jenom ptal!"..udělal andílovskej kukuč a já se začala smát....
"Ale nebylo by to odvěci!"..Řek znova...
"Tome!"..Zasičela sem..
"Tak jo už sem sticha!"..Řekl a líbl mě na krk..Pak sme oba v obětí usli....

Ako zostať kamoška?

24. june 2008 at 12:45
Máš chalana ale už to nieje bohviečo? Máš ho rada a preto snim chceš zostať KAMARATKA?
Pomôžem ti ako sa sním rozísť po dobrom :)
 
 

Advertisement